Řepík - nenápadný bylinný pomocník
(Agrimonia eupatoria L.)
Z historie
Mimořádné účinky řepíku na nemocná játra byly oceňovány již v antickém starověku a projevem úcty k hlavnímu druhu této nenápadné léčivky je vznešený přídomek "eupatoria" v jeho latinském názvu. Prý byl takto označen na počest maloasijského krále a znalce protijedů Mithridata VI. Eupatóra asi sto let po Kristu.
Popis a výskyt
V našich krajích je tento druh řepíku, rozšířený v celé Evropě i západní Asii, označován jako lékařský. Jeho český botanický název se neváže k řepě ani k hřebíku, má totiž staroslovanský původ a označuje mimořádnou schopnost semen přichycovat se srsti zvířat i oděvů lidí podobně jako u lopuchu. Z celkově deseti známých a rovněž léčivých druhů řepíku u nás ještě na jihu roste teplomilný řepík vonný. Jeho účinky jsou obdobné, odlišuje se pouze výrazným terpentýnových pachem listů.
Běžnější řepík lékařský se vyskytuje převážně na suchých a slunných místech s vápencovým a sprašovým podkladem, na jižních křovinatých stráních, sušších loukách a pastvinách od nížin do podhůří. Vůči stanovišti je dosti vybíravý, a proto není snadné jeho přesazování a umělé pěstování. Pokud se to podaří, pak dosahuje v polních kulturách výšky až jeden metr a sklízí se mechanizací. Poskytuje však drogu horší jakosti. To dobře věděly staré bylinářky, a proto přiliš neusilovaly o jeho přesazování do domácích zahrádek a raději si pro něj chodily i na vzdálená, přirozená stanoviště.
Sběr a úprava
Řepík sice připomíná malou diviznu a je rovněž na dotek plstnatý, ale na rozdíl od této byliny ho obvykle ve vysoké trávě letních luk snadno přehlédnete. Kvetoucí nať je možno trhat v období od června do srpna a sušit zavěšenou v kyticích nebo volně rozprostřenou ve stínu za teploty do 40°C. V čajovém nálevu má osvěžující nahořklou chuť a zlatou až načervenalou barvu.
Účinné látky a jejich využití, aneb co o řepíku víme a jak jej používaly naše babičky
Dle nařízení ES č.1924/2006 nemůžeme uvádět zdravotní účinky, proto níže uvedené účinky jsou pouze formou tipů našich babiček a tradičního lidového léčitelství. Nejedná se o lékařská doporučení.
Řepík obsahuje nejen třísloviny se svíravými a stahujícími účinky, ale rovněž hořčiny, flavonová barviva, silice, kyselinu křemičitou a fytoncidní látky, schopné potlačovat některé kmeny mykobakterií. Z toho vyplývá příznivé působení řepíkového čaje na nemoci jater a žlučových cest, na poruchy trávení a látkové výměny. Čajový nálev s nahořklou chutí je velice osvěžující zejména studený za letních veder a současně dokáže podpůrně regulovat činnost střev a žlučníku. Proto se tato bylina dostala na přední místo v arzenálu receptur lidového léčitelství a zůstala dodnes součástí některých hromadně vyráběných léčivých čajů a ústních přípravků.
Řepík při vnitřním užívání :
- podporuje normální činnost jater a žlučníku
- příznivě působí na močový měchýř a ledviny
- harmonizuje fungování střev a podporuje vylučování
- udržuje normální funkci oběhové soustavy
- podporuje funkci horních cest dýchacích
Hojivé, stahující, protizánětlivé a dezinfekční účinky se dobře uplatňují též zevně k výplachům při silné rýmě, při zánětech mandlí a dutiny úst i proti plísním. Řepíkové obklady a koupele se doporučují i při kožních zánětech, ekzémech a opruzeninách.
Řepík se široce uplatňuje i v kosmetice jako součást bylinnýchmastí a pleťových vod. Z uvedených přípravků je možno doporučit Tradiční řepíkovou mast na podrážděnou pleť, jizvy, křečové žíly a záněty žil a Regenerační bylinnou mast na pleť s projevy lupénky.